Jedna z prvních zmínek o ševcích v Holicích je k roku 1570. V první zprávě o počtu řemeslníků v Holicích z roku 1654 se dozvídáme, že zde byl, mimo jiné, také jeden švec. O deset let později, roku 1664, byl v Holicích založen Novoševcovký cech, když do té doby patřili zdejší ševci k cechu v Sezemicích. Z roku 1696 byla nejstarší cechovní korouhev, která byla nahrazena v roce 1796 za novou. V roce 1713 už tu bylo evidováno 77 řemeslníků, z toho šest ševců pracujících, kteří se v době napoleonských válek podíleli na výrobě vojenské obuvi a později dodávali "komisní obuv". V roce 1816 si pořídili nový prapor a lucerny za 237 zl. Cech Novoševcovský býval v Holicích silným cechem, po roce 1840 měl na 130 členů, ale v roce 1910 už jen 70 členů.
Slibně se začala rozvíjet Obuvnická jednota v letech 1858–1866, která však zanikla vlivem tovární konkurence. V druhé polovině 19. století začali zde vyrábět obuv továrním způsobem Václav a Josef Brandovi a Arnošt Marek. Zručnosti a dovednosti holických dělníků využili další podnikatelé, kteří stěhují do Holic své obuvnické závody. Roku 1901 sem přešla firma Šimon a Eduard Schick, o rok později David Klein, v roce 1904 zde zakládá obuvnickou továrnu Zikmund Stein. Největší závod zde založil vídeňský podnikatel Hermann Hirsch, který přeměnil ruční výrobu obuvi na strojovou. Podnik se dvěma pobočnými závody patřil k největším v Rakousku-Uhersku. Obuv se tehdy hlavně vyvážela do Egypta a Rumunska. Výroba, částečně již mechanizovaná, se soustřeďovala v dalších drobných i větších závodech, které byly většinou v rukou německých firem – Hermann Stein, Adolf Falk a comp., Josef Kutzler, Glasner a Stein, Mischkőnig a comp., Polak a Horwitz, Adolf Haas, Kačer a Karpeles a některých dalších.
Dne 24. září 1893 byla k posílení dělnického hnutí v Holicích založena Občansko-vzdělávací dělnická jednota se sídlem v hostinci Na Trandě. V roce 1898 přeměněna v „Odborný spolek obuvníků“ s 84 členy. Roku 1904 byl tento spolek přeměněn na „říšský“ se sídlem ve Vídni, roku 1905 byla přejmenována zdejší skupina na „Skupinu obuvníků v Rakousku se sídlem v Holicích“ a roku 1906 přeměněna ve „Skupinu svazu českoslovanských obuvníků v Rakousku“ se sídlem v Praze, zde pak v Holicích. Dále se v období 21. února až 27. března 1898 v Holicích konal mistrovský obuvnický kurz a 1. října 1901 byla při místní živnostenské pokračovací škole zřízena obuvnická škola o jedné třídě. Stala se tak základnou pro další rozvoj „ševcoviny“ ve městě.
V roce 1917 dne 16. září se měly v Holicích a Sezemicích konat schůze obuvnických dělníků, na nichž měla být projednána mzdová situace a požadavek lepšího zásobování. Ve městě se vydávalo jen 100 g chleba na osobu a den. Schůze však byla okresním hejtmanem zakázána. Dne 4. září 1919 proběhla v Holicích protestní stávka obuvnických dělníků proti drahotě.
Za první republiky byla v Holicích zavedena výroba ručně pletené obuvi. Zabývalo se jí několik továren a mnoho drobných výrobců, u nichž byli dělníci zaměstnáni buď přímo na pracovišti, nebo pracovali doma z přiděleného materiálu. Export nového druhu obuvi byl orientován do západních států, hlavně do USA. V Holicích se též vyráběly ohbí do obuvi, dřevěné podpatky, kopyta i drobné obuvnické stroje.
V neděli 24. září 1922 navštívil naše město prezident T. G. Masaryk, tehdejší představitelé města ho informovali, že: „V našem městě bývalo v obuvnickém průmyslu zaměstnáváno v normálních poměrech 1 800 osob. Nyní jich je zaměstnáno pouze 198 a to ještě jeden až dva dny v týdnu. Dělník zdejší vydělával 300 až 400 Kč týdně, nyní vydělává pouze 43 Kč. Výdělek všeho dělnictva činil týdně 447 000 Kč, nyní pouze 8 000 Kč. Úbytek na mzdě našeho dělnictva činí po dobu trvání krize přes 5 mil. Kč“.
Firma Hermann Hirsch 9. srpna 1926 opět zahájila výrobu pletených sandálů ve své továrně v Holicích a pobočných dílnách v Borohrádku, Kostelci nad Orlicí, Hradci Králové a v Pardubicích a začala propuštěné dělníky postupně nabírat.
Představitelé obce se proto snažili získat do města velký kapitál a vzhledem k tradici jednali s firmou Baťa. Ten byl ochoten postavit v Holicích velký závod, ale napjatá situace na sklonku třicátých let tyto plány zmařila.
Dne 14. prosince 1930 bylo zdůrazněno, že Baťovy závody svými nízkými cenami a velkou popularitou vytlačily výrobce obuvi ze všech průmyslových středisek, které dosud byli hlavními odběrateli obuvi drobných výrobců. Tato ztráta odbytišť je zejména patrná v Holicích, kde převládá obuvnický průmysl a je zde přihlášeno 64 živností. V roce 1932 dosáhla hospodářská krize vrcholu. Vesměs všechny holické obuvnické továrny zastavily výrobu, jedině v Hirschově továrně se ještě pracovalo, byť velice omezeně. Počet nezaměstnaných činil v létě 560 osob, v prosinci jich bylo 754. Majitelé měli snahu pracovat, ale těžko sháněli kapitál. Ke konci roku se jim podařilo podepsat smlouvu s finanční společností napojenou na anglický kapitál a tím svitla naděje, že se výroba opět rozběhne.
Dne 23. září 1938 zemřel ve věku 86 let Arnošt Marek, společně s Václavem Brandou patřil k průkopníkům tovární výroby obuvi v Holicích. Jeho společník se později osamostatnil (dnes je zde služebna Policie ČR na náměstí č.p. 15), on sám ukončil výrobu v roce 1914, protože mu bylo proti mysli vyrábět boty z podřadného materiálu a papíru.
Doba okupace přinesla přeměnu průmyslu především pro válečné účely. Pod jménem Guss-Metall zřídila zde německá firma ze Schickovy továrny závod na výrobu leteckých součástek a Hirschova továrna na obuv se stala skladištěm a správkárnou vojenských oděvů a obuvi, která sem byla přeložena z maďarského Keczkemetu.
Dne 24. října 1943 byl zde slavnostně otevřen Stadion SK Slavoj, který vybudovalo osazenstvo Hendrychovy továrny na obuv. Ta byla 23. června 1944 uzavřena. Šedesát dělníků bylo posláno na práce do Mostu.
Dne10. září 1945 se v sále Na Špici konala veřejná schůze obuvnického dělnictva v Holicích. Na pořadu byla regulace mezd a otázka zestátnění obuvnického průmyslu. Schůzi pořádala ÚRO (Ústřední rada odborů).
Prvním poválečným krokem bylo znárodnění německých firem. Vojenská správkárna byla vrácena výrobě obuvi jako národní podnik „Polický“, do objektu Guss-Metall přestěhoval národní výbor ze zničené radnice své úřadovny.
Dne 17. února 1946 navštívil Holice tehdejší ministr výživy Václav Majer, ministr první poválečné vlády. Protože Holice byly známé počestným řemeslem obuvnickým, tak mu holičtí ševci věnovali pěkný pár ručně zpracovaných polobotek.
Ve dnech 20. – 21. července 1947 se v Holicích konaly rozsáhlé slavnosti – „Ševcovská fidlovačka“. Tyto dny se Holice vrátily téměř o sedm set let zpět, aby všem Čechům ukázaly význam, život a slávu tehdejších ševcovských cechů. Krom jiného byla v sále hotelu „U krále Jiřího“ výstava výrobků místních obuvnických firem. Slavnosti se zúčastnili i ministři B. Laušman a P. Drtina. Byl i vydán příležitostný odznak.
Po únoru 1948 byly znárodněny veškeré větší holické závody. Během několika let zmizely soukromé drobné provozovny a živnosti. Obuvnické továrny byly zapojeny do národního podniku Botana, pro služby veřejnosti byla zřízena Obnova. Dne10. září 1949 začaly v Holicích vycházet profesně zaměřené noviny BOTAŘ, závodní časopis národního podniku Botana Holice. Poslední číslo vyšlo 31. května 1952.
V roce 1952 ztrácí Holice charakter „ševcovského města“. Prvního ledna 1953 byl podnik Botana přestěhován do Skutče a do uvolněného továrního objektu byl přemístěn z Moravan závod TOS (Továrny obráběcích strojů), později BSH (Brousící stroje Holice), dnes Erwin Junker Technology a.s. Na tradiční obuvnickou výrobu navazuje již jen pobočný závod Botany a výrobní družstvo Snaha.
Dne1. dubna 1977 byl na slavnostní schůzi v kulturním domě předán podniku Botana, za všechnu snahu, píli a obětavost „Putovní prapor podniku“ a od 1. ledna 1989 je Obnova Holice státním podnikem, jehož zakladatelem je Vč KNV (Východočeský krajský národní výbor).
Město Holice se dne 1. ledna 1991 stalo zakladatelem státních podniků Obnova Holice a Kovopodnik Holice, jejichž činnost dosud určoval Vč KNV. Během několika let Obnova ukončila svoji činnost. Dnes již v Holicích neexistuje žádná výroba obuvi.
Václav Kment