* 3. října 1936 v Holicích, † 24. května 2024 v Praze
Divadelní, filmový a televizní herec a režisér (např. filmy Smrt si říká Engelchen, Každý den odvahu), recitátor v rozhlase a televizi. Působil v Činoherním klubu, ve Státním divadle v Ostravě, ve Vinohradském divadle, poté v Národním divadle v Praze. V letech 1989–1992 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. Organizuje charitativní nadace (Adventní koncerty). Je manželem herečky Niny Divíškové. Čestný občan města Holic (1996), nositel státního vyznamenání Medaile za zásluhy.
Jan Kačer se narodil v roce 1936 v Holicích a má tři dcery. Roku 1960 vystudoval DAMU v Praze (obor režie). Již během studia působil v ostravském Divadle P. Bezruče.
V letech 1965-1974 byl členem Činoherního klubu v Praze a zároveň patřil k jeho zakladatelům. Působil zde především jako režisér (režíroval např. hry Višňový sad, Revizor, Na dně). Jako herec se zde objevil v roli Raskolnikova ve hře Zločin a trest.
Od roku 1976 působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze (do roku 1981) a v ostravském Státním divadle (do roku 1986). V letech 1986-1990 byl členem Divadla na Vinohradech. V 70. a 80. letech hostoval i v dalších divadlech a dokonce režíroval i v Národním divadle v Oslu.
Od roku 1990 do 1997 režíroval hry v Národním divadle v Praze (např. Sbohem Sokrate, Pekař Jan Marhoul, Peer Gynt nebo Sen noci svatojánské) a poté zde působil jako herec mj. ve hrách Divoká kachna nebo Višňový sad. Jan Kačer působí nejen v divadle, ale také v televizi.
Jako režisér se podílel na méně známých filmech, jako jsou Jsem nebe (1970) a Město mé naděje (1978). Ovšem jako herec se objevil v mnoha filmech a televizních inscenacích, např. Návrat ztraceného syna (1966), Údolí včel (1967), Vinobraní (1982), Operace mé dcery (1986), Výchova dívek v Čechách (1997) a další. V roce 2004 si Jan Kačer zahrál 65letého Františka Rubeše, manžela Jiřiny (Lenka Termerová) a majitele firmy na vývoz skla v seriálu TV Prima Rodinná pouta.
